Tato webová stránka vznikla za účelem obeznámení veřejnosti se základní faktografií, historickým vývojem a současným stavem vybraných soudních řízení. Veškerý zde uveřejněný obsah má pouze informativní charakter; z důvodu přehlednosti a srozumitelnosti byl skutkový a právní stav jednotlivých soudních řízení podstatně zjednodušen a nejedná se tak o detailní a vyčerpávající popis těchto soudních řízení.

Není-li uvedeno jinak, nepředstavují informace zveřejněné na této webové stránce oficiální právní argumentaci či stanovisko společnosti ČEPRO, orgánů soudní moci, orgánů činných v trestním řízení nebo orgánů celní či finanční správy.
Veškerá sdělení je pak nutné interpretovat při respektování presumpce neviny a práva na spravedlivý proces. Dosavadní zjištění orgánů činných v trestních řízeních či výsledky soudních řízení, která nebyla pravomocně ukočena, proto nemusí být konečné.



AKTUÁLNĚ: VYJÁDŘENÍ K ČLÁNKU NA WEBU MAGAZÍNU NEOVLIVNÍ.CZ

Redakce Neovlivni.cz uveřejnila na svém webu celý obsah článku, který vyšel již v listopadovém magazínu Neovlivní.cz. Z odpovědi policie na žádost o poskytnutí tzv. analytické zprávy ale vyplývá, že zdroj, na který je v článku odkazováno, neexistuje.

Vyjádření společnosti ČEPRO naleznete zde, včetně odkazu na zamítnutí žádnosti o poskytnutí zprávy analytického oddělení protikorupční služby Policie ČR.
Díl první

DAŇOVÉ ÚNIKY

Počátky dnešních problémů sahají na přelom devadesátých let a nového milénia. V České republice se teprve stabilizoval trh s pohonnými hmotami, právní prostředí mělo své mezery. To přitahovalo podnikatele, kteří si chtěli rychle vydělat velké množství peněz. Někteří při tom sahali k daňovým podvodům nebo dokonce k fiktivním obchodům.

Časová osa: 1996 – 2000

- v devadesátých letech docházelo při obchodu s pohonnými hmotami k obcházení daňové a celní povinnosti
- šlo o jeden z největších daňových úniků své doby (téměř 3 mld. Kč)
- společnost ČEPRO neměla odpovědnost za tyto obchody, pouze skladovala palivo pro jiné firmy
- stát na daňové podvody společností Bena a Tukový průmysl přišel, hrozily jim vysoké sankce
- proto Bena účelově převedla na její spřátelenou firmu pohonné hmoty, které v té době již neexistovaly (tj. fiktivní pohonné hmoty),
- ta pak po společnosti ČEPRO požadovala vydání paliva, nebo zaplacení 2,6 mld. Kč


Počátky dnešních problémů sahají na přelom devadesátých let a nového milénia. V České republice se teprve stabilizoval trh s pohonnými hmotami, právní prostředí mělo své mezery. To přitahovalo podnikatele, kteří si chtěli rychle vydělat velké množství peněz. Někteří při tom sahali k daňovým podvodům nebo dokonce k fiktivním obchodům.
Společnost Bena a.s. využívala od roku 1996 skladovací systém společnosti ČEPRO. Dovážela pohonné hmoty ze Slovenska. Řádné proclení paliva měla pro Benu zajistit firma Tukový průmysl spol. s r.o. Společnost ČEPRO se na obchodech Beny a Tukového průmyslu nijak nepodílela a neměla důvod ani povinnost je kontrolovat, monitorovat či sledovat. Stejně tak neměla povinnost kontrolovat, zda obě firmy řádně platí daně.
Jenže Bena a Tukový průmysl podváděly – neplatily spotřební daň. Postupně tím vznikl dluh vůči státu cca 2,9 miliard korun, který se nashromáždil na celních a daňových nedoplatcích. Ve své době šlo vůbec o jeden z největších daňových úniků. V roce 2002 začali úniky řešit celníci. Oběma firmám hrozilo, že budou muset státu doplatit vysoké částky.


Zajímavost: TOP 3 Největší daňové úniky po roce 1989 v České republice




Právě v té době Bena uzavřela klíčový obchod se spřátelenou firmou Venturon Investment s.r.o. Jeho průběh je zásadní pro další vývoj kauzy. V té době vlastnila Bena reálně jen malý zbytek svých někdejších zásob pohonných hmot. Na Venturon ale papírově převedla i palivo, kterým nedisponovala. Nakupovala ho sice v minulosti na Slovensku, ale stihla ho již dříve prodat dál svým zákazníkům. Fiktivní obchod měl Beně umožnit převést její daňové povinnosti na Venturon, aby nemusela doplácet daně.
Tak se stalo, že na Venturon přešlo i údajných 264 tisíc tun pohonných hmot, které podle Beny měly být právě ve skladech společnosti ČEPRO. Jenže nebyly. V zásobnících společnosti ČEPRO v té době už Bena skoro žádné palivo neměla, což nakonec po mnoha letech pravomocně konstatoval i trestní soud.
Přesto majitelé Venturonu souhlasili s obchodem. Po společnosti ČEPRO pak chtěli, aby jim pohonné hmoty vydala, anebo za ně zaplatila. Výši fiktivní pohledávky vyčíslili cca 2,6 miliard korun.
Bena a Tukový průmysl se tím zbavily daňových a celních povinností vztahujících se k již neexistujícímu zboží, nemusely už dál řešit ani zákonné povinnosti ve vztahu k celnímu skladu. Navíc získaly další výhodu. Místo aby jejich manažeři řešili, jak zaplatit dluhy na daních a clech, začali naopak prostřednictvím nastrčených „bílých koní“ požadovat obrovské sumy po státu. Tedy primárně po státem vlastněné společnosti ČEPRO.

Co řekl soud
Transakce mezi společnostmi Bena a Venturon Investment sloužily mimo jiné „k vytvoření i další fikce, tj. k oklamání společnosti Čepro, a.s., že se tyto pohonné látky stále ve skladových objektech společnosti Čepro, a.s. jakoby nacházejí a že společnost Venturon má tímto trikem jakoby vůči společnosti Čepro, a.s. domnělou pohledávku na vydání a následné vymáhání těchto neexistujících pohonných hmot nebo úhrady finančního ekvivalentu ve výši nejméně 2,6 miliardy Kč.“
Městský soud v Praze, pravomocný rozsudek v trestním řízení s Leopoldem Klimusem







Mechanismus daňových a celních úniků při obchodu s pohonnými palivy v letech 1996 – 2002.


KDO JE KDO:
JUDr. Martin Pechan
Od roku 1999 pracoval pro společnost ČEPRO, v roce 1999 a mezi lety 2001 a 2002 byl jejím obchodním ředitelem. Zároveň kontroloval společnost Tukový průmysl. Byl obžalován nejen z toho, že se podílel na nastavení systému fiktivních obchodů, které způsobily masivní daňové úniky, ale také z dalších trestných činů – např. zločinu podvodu ve stádiu přípravy a pokusu. Trestní stíhání Martina Pechana za podíl na daňových podvodech zastavila amnestie Václava Klause v roce 2013. JUDr. Martin Pechan hraje důležitou roli i v další fázi.

Tukový průmysl spol. s r.o.
Společnost vznikla v roce 1991, věnovala se zahraničnímu obchodu, především distribuci pohonných hmot. Tukový průmysl spravoval takzvaný veřejný celní sklad. Jenže neměl vlastní prostory pro skladování pohonných hmot, a proto jej pouze formálně provozoval ve skladovacím systému společnosti ČEPRO. Tukový průmysl to ovšem neopravňovalo k nahlížení do evidence pohonných hmot vedené společností ČEPRO, ani k fyzickému přístupu do jejích zásobníků. Tukový průmysl řádně neplnil roli celního deklaranta, a tak jasně zanedbal své povinnosti. Díky těmto vztahům ovšem nebyly podivné obchody Beny a Tukového průmyslu na první pohled nápadné, neboť vyvolávaly dojem, že by se pohonné hmoty stále měly nacházet ve veřejném celním skladu, byť již byly v minulosti Benou zobchodovány bez splnění celních a daňových povinností. Takto nastavený systém zmátl celníky i daňovou správu a připravil stát o miliardy. Od počátku byl jednatelem firmy Martin Pechan, z orgánů firmy zmizel jen mezi lety 2002 – 2004.
Záznam Tukového průmyslu v obchodním rejstříku je zde. Kdykoliv se v textu objevuje název „Tukový průmysl“ nebo zkratka „TP“, má se na mysli právě Tukový průmysl spol. s r.o.

Ing. Milan Vomela
Řídil firmu Bena, která dovážela pohonné hmoty ze Slovenska a u některých dodávek se při tom vyhýbala placení daní. Spolu s Martinem Pechanem byl obviněn z daňových podvodů. Soudní proces s Milanem Vomelou zkomplikovala prezidentská amnestie. V roce 2015 ale Vrchní soud v Praze rozhodl, že existují důvody pro pokračování trestního stíhání.

Bena a.s.
Firma vznikla v roce 1996, dovážela pohonné hmoty pro české čerpací stanice. Společnost ČEPRO pro ni následně skladovala dovezené palivo ve svém systému. Bena společně s Tukovým průmyslem připravily stát na daních a clech o cca 2,9 miliardy korun. V roce 2002 papírově převedla Bena problematické pohonné hmoty na spřátelenou firmu Venturon Investment. Během obchodu Bena lživě tvrdila, že má ve skladech společnosti ČEPRO 264 tisíc tun paliva. Ve skutečnosti už ale tyto pohonné hmoty dávno předtím prodala zákazníkům. Tak vznikla fiktivní pohledávka za cca 2,6 miliardy korun, kterou dodnes po společnosti ČEPRO vymáhá další firma. Bena má od roku 2003 těžce zapamatovatelný název LREAGRAO UNLOGANI KLINDLENT PROPERTIS, jako její vlastník se uvádí londýnská firma GILLIBRAND LIMITED. Členem představenstva je od roku 2007 opět Milan Vomela.
Záznam Beny v obchodním rejstříku je zde. Kdykoliv se v textu objevuje název „Bena“, má se na mysli právě Bena a.s.

Leopold Klimus
Jednatel firmy Venturon Investment s.r.o. v době, kdy od Beny koupila neexistující palivo ve skladech společnosti ČEPRO. V roce 2014 byl v souvislosti s daňovými úniky při obchodu s pohonnými hmotami pravomocně odsouzen za pokus o podvod. Média o Leopoldu Klimusovi píší jako o „bílém koni“.

Venturon Investment s.r.o.
Společnost vznikla v roce 1997, před obchodem s Benou ale nikdy nepodnikala na trhu s pohonnými hmotami. V roce 2002 se jediným vlastníkem společnosti stal „bílý kůň“ Leopold Klimus. Venturon pak od Beny koupil veškeré pohonné hmoty, včetně neexistujících zásob ve skladech společnosti ČEPRO. Bena už přitom u společnosti ČEPRO prokazatelně téměř žádné palivo neměla. Venturon Investment se na konci roku 2003 poprvé obrátil na soud, aby na společnosti ČEPRO vymáhal peníze za tuto fiktivní pohledávku.
Záznam Venturonu v obchodním rejstříku je zde. Kdykoliv se v textu objevuje název „Venturon Investment“ nebo jenom „Venturon“, má se na mysli právě Venturon Investment s.r.o.
Díl druhý

FALEŠNÉ POHLEDÁVKY

Fiktivní pohledávka ve výši 2,6 miliard korun brzy přitáhla pozornost ještě tvrdších hráčů z prostředí organizovaného zločinu.

Časová osa: 2000 – 2003

- údajného dluhu za neexistující palivo se zmocnili zločinci schovaní za zahraniční firmy
- připravili plán, jak okrást společnost ČEPRO a ještě dostat další peníze od státu
- podplatili referentku na podatelně společnosti ČEPRO, kvůli tomu společnost ČEPRO nevěděla o podání žaloby, probíhajících soudech ani o hrozící exekuci
- chystali další podvody a dokonce i vraždu
- o plánu se dozvěděla policie a na poslední chvíli zasáhla
- vyšetřování ukázalo, že za problémy společnosti ČEPRO stojí fiktivní obchody a snaha neoprávněně dosáhnout na miliardy z veřejných peněz

Fiktivní pohledávka ve výši cca 2,6 miliard korun brzy přitáhla pozornost ještě tvrdších hráčů z prostředí organizovaného zločinu.
Venturon Investment se v roce 2003 obrátil na soud. Chtěl, aby mu společnost ČEPRO vydala již neexistující palivo, anebo vyplatila finanční kompenzaci. V březnu 2004 proběhlo jednání soudu, k němuž se za společnost ČEPRO zásahem podplacené referentky na podatelně nikdo nedostavil. Mezitím Venturon pohledávku převedl na další firmu, společnost Al Batal General Trading, F.Z.E. se sídlem ve Spojených arabských emirátech. V listopadu téhož roku soud nařídil exekuci. O ní se ale vedení společnosti ČEPRO dozvědělo až ve chvíli, kdy do sídla firmy dorazil exekutor.
Základní jmění společnosti ČEPRO bylo v té době necelých 2,7 miliard korun. Exekuce ve výši 2,6 miliardy by pro firmu znamenala velkou ekonomickou zátěž.
Dvě zásadní otázky té doby zněly: co je vlastně zač zahraniční firma, které má společnost ČEPRO zaplatit? A proč nikdo ve vedení společnosti ČEPRO do poslední chvíle neměl informace o probíhajících soudních řízeních ani o návrhu na exekuci?
Odpovědi přinesl až zásah policie, díky němuž vyšlo najevo, že se společnost ČEPRO stala obětí organizovaného zločinu. Exekuce byla součástí ambiciózního plánu podnikatele Radovana Krejčíře a bývalého obchodního ředitele společnosti ČEPRO Martina Pechana, jak se dostat k miliardám z veřejných prostředků.

Co řekl soud
„zorganizovali, aby (…) byl dne 1. 11. 2004 podán u Obvodního soudu pro Prahu 1 návrh na nařízení exekuce a návrh na pověření soudního exekutora …“
Městský soud v Praze, nepravomocný rozsudek ve sporu s Krejčířem a Pechanem

V průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že člověk spojený s Krejčířem a Pechanem podplatil referentku na podatelně společnosti ČEPRO. Ta měla příslíbený milion korun za to, že před zodpovědnými zaměstnanci zatají soudní obsílky, které předcházely samotnému spuštění exekuce. To se jí podařilo.
Organizátoři navíc plánovali další podvody. Chtěli využít Pechanův Tukový průmysl. Tam měla přijít domluvená celní kontrola, během níž nastrčený člověk zabaví falešné švýcarské franky v hodnotě přes 4,8 miliard korun. Odůvodní to tím, že mají jít na uhrazení daňových povinností Tukového průmyslu. Pak nastrčený celník zinscenuje vlastní přepadení, ve skutečnosti ale zmizí v zahraničí. Tukový průmysl by tím umazal své dluhy a ještě by se domáhal dalších dvou miliard korun po státu.
Plán na poslední chvíli vyzradil policii jeden z konspirátorů, Radek Zwierzyna. Obával se totiž o vlastní život. Vyšetřování ukázalo, že měl k obavám reálný důvod. Skupina plánovala vraždu onoho „spolupracujícího“ celníka.
Venturon Investment nebyla jediná firma, která se v té době pokoušela po společnosti ČEPRO vymáhat peníze na základě fiktivních pohledávek. V roce 2004 se na soud obrátila i společnost M Port s.r.o. Po společnosti ČEPRO chtěla téměř 350 milionů korun za to, že jí údajně zadržuje část pohonných hmot, které prý od Beny kdysi nakoupil Tukový průmysl Ostrava. M Port „získal“ vlastnická práva k palivu přes kyperskou firmu.
Přidal se i samotný Tukový průmysl. Požadoval náhradu škody za to, že údajně nedostal informace o tom, kam putuje palivo klientů společnosti ČEPRO. Smyšlené požadavky obou firem postupně soudy shodily ze stolu.




Jak vznikla fiktivní pohledávka a jaký byl její další osud.


KDO JE KDO:
Radovan Krejčíř
Podnikatel, který hrál ve zločineckém spolku roli organizátora. Rozděloval úkoly, zařizoval úplatky, padělání peněz i cenných papírů. Během vyšetřování byl mimo jiné obviněn také z nedovoleného ozbrojování. Od roku 2005 je na útěku a skrývá se před českými soudy. Radovan Krejčíř byl v listopadu roku 2015 v nepřítomnosti odsouzen za trestnou činnost v souvislosti s kauzou společnosti ČEPRO k souhrnným 15 letům vězení. Zároveň si odpykává pětatřicetiletý trest odnětí svobody, který mu byl později vyměřen soudy v Jihoafrické republice.

JUDr. Martin Pechan

Ve vedení společnosti ČEPRO skončil v roce 2002. I po svém odchodu ale využíval své kontakty, informace a vazby na konkrétní firmy z byznysu s palivy. Hrál důležitou roli hlavně při důkladném plánování zločinu, vnesl do něj praktické zkušenosti i exkluzivní informace z vedení společnosti ČEPRO a Tukového průmyslu. V listopadu roku 2015 byl Martin Pechan odsouzen k pěti letům vězení a propadnutí majetku za podíl na několika trestných činech v souvislosti s pokusem o tunelování společnosti ČEPRO. Šlo o stejný proces, ve kterém byl odsouzen i Radovan Krejčíř.

Radek Zwierzina
Někdejší podnikatel a člen Krejčířovy organizované skupiny. Krejčíř s Pechanem prosadili Radka Zwierzynu do vedení Tukového průmyslu, kde měl pokrýt zinscenovanou celní kontrolu. Během ní měl nastrčený celník najít falešné bankovky za cca 4,8 miliard korun, zabavit je jako prostředky na úhradu daňových nedoplatků Tukového průmyslu a odjet s nimi. Po cestě mělo dojít k fingovanému přepadení a fiktivní krádeži zabavených (falešných) peněz, aby je Tukový průmysl mohl chtít po státu zase zpátky. Nastrčený celník měl zmizet v zahraniční. Zwierzina se však začal obávat, že ve skutečnosti je v plánu celníkova vražda. Celý plán proto vyzradil policii – jen pár dní předtím, než se měl odehrát. Stal se korunním svědkem v celém případu.

Ivana Skopcová
Pracovala na podatelně společnosti ČEPRO. Krejčířův člověk ji s pomocí Pechana přemluvil, aby za úplatek zatajila doručené soudní obsílky ve sporu s Venturonem a M Portem.

Venturon Investment s.r.o.
Společnost, která od firmy Bena koupila neexistující zásoby pohonných hmot ve skladech společnosti ČEPRO. Obrátila se s touto fiktivní pohledávkou na soud, což vedlo až k vydání exekučního příkazu. Mezitím převedla pohledávku vůči společnosti ČEPRO na firmu Al Batal General Trading se sídlem ve Spojených arabských emirátech. V roce 2008 firmu Venturon Investment koupila společnost GLOBAL LICENSE AND SERVICES ESTABLISHMENT a následně společnost Lancelin, SE, o kterých bude ještě řeč.
Záznam Venturonu v obchodním rejstříku je zde. Kdykoliv se v textu objevuje název „Venturon Investment“ nebo jenom „Venturon“, má se na mysli právě Venturon Investment s.r.o.

Al Batal General Trading, F.Z.E.
Společnost se sídlem ve Spojených arabských emirátech vznikla v červenci roku 2004, tedy jen několik měsíců poté, co se Venturon poprvé obrátil na soud. Al Batal následně převzala od Venturonu fiktivní pohledávku a vyvolala exekuci společnosti ČEPRO. Krátce na to ovšem pohledávku na cca 2,6 miliard korun zase předala dál, tentokrát lichtenštejnské firmě GLOBAL LICENSE AND SERVICES ESTABLISHMENT. Pohledávka tedy putovala po zahraničních firmách, což dál komplikovalo soudní spor. Ve firmě Al Batal General Trading byli lidé, kteří tento proces s Pechanem a Krejčířem koordinovali.
Al Batal v českém obchodním rejstříku záznam nemá. Kdykoliv se v textu objevuje název „Al Batal General Trading“ nebo jenom „Al Batal“, má se na mysli právě Al Batal General Trading, F.Z.E.

M Port s.r.o.
Postupovala podobně jako Venturon Investment. Požadovala po společnosti ČEPRO cca 350 milionů korun za to, že si údajně neprávem přivlastnila pohonné hmoty, které měla Bena dřív prodat Tukovému průmyslu Ostrava. Ten pak převedl vlastnická práva k palivu na kyperskou společnost a ta zase dál na M Port. Ve skutečnosti si pohonné hmoty koupila sama společnost ČEPRO a řádně za ně zaplatila. Bena je zkrátka papírově prodala dvakrát. V roce 2014 soud fiktivní pohledávku M Portu definitivně zamítl. Následujícího roku firma zanikla.
Záznam M Portu v obchodním rejstříku je zde. Kdykoliv se v textu objevuje název „M Port“, má se na mysli právě M Port s.r.o.

Zajímavost: Krejčířův útěk z vily
V sobotu 18. června 2005 kolem jedné ráno vyrazili policisté do černošické vily podnikatele Radovana Krejčíře. Jen několik hodin předtím vypověděl Radek Zwierzina velmi podrobně, jak chce skupina kolem Krejčíře připravit stát o miliardy. Policisté Krejčíře v domě skutečně zadrželi. Během domovní prohlídky je ale přesvědčil, aby mu sundali pouta, povolili mu i několik telefonátů. Kolem osmé hodiny ranní Krejčíř z domu utekl. Stačil se předtím dokonce přezout a vzít si klíče. Od té doby před českou spravedlností utíká.

Zajímavost: Amnestie Václava Klause
Prezidentská amnestie z roku 2013 se dotkla hned čtyř lidí, kteří figurují ve složitých kauzách společnosti ČEPRO. Amnestie zastavila trestní stíhání JUDr. Martina Pechana a částečně i Ing. Milana Vomely. To se týkalo hlavně daňových úniků, které způsobili jako zástupci firem Bena a Tukový průmysl při obchodech s pohonnými hmotami na konci devadesátých let. Díky amnestii bylo zastaveno také trestní stíhání s někdejším jednatelem firmy Venturon Investment Ing. Pavlem Mazurem, a s Mgr. Miroslavem Poláčkem, bývalým předsedou představenstva Beny. Oba dva se podíleli na organizaci pochybných obchodů, které nakonec vedly k vytvoření fiktivní pohledávky.
Díl třetí

DALŠÍ PODVODY

Rozbití „olejové mafie“ jasně ukázalo, že se Čepro mělo stát obětí trestné činnosti. Kauza ale vážně poškodila dobré jméno strategické státní firmy. Před soudy mají dodnes dohru podvody a problémy, které vznikly do roku 2005.

Časová osa: 2003 – 2005

- společnost ČEPRO po odhalení podvodníků podnikla právní kroky, aby očistila svoje jméno
- rozsudek pro zmeškání, který nakonec vedl k exekuci společnosti ČEPRO, zrušil Ústavní soud až v roce 2007
- fiktivní pohledávky za neexistující palivo se dodnes domáhá firma Lancelin
- poškozená image společnosti ČEPRO vede k tomu, že se na něm i další jednotlivci snaží vysoudit peníze, ačkoliv se jejich požadavky nezakládají na ničem reálném

Rozbití organizované zločinecké skupiny vedené Krejčířem a Pechanem jasně ukázalo, že se společnost ČEPRO měla stát obětí trestné činnosti. Kauza ale vážně poškodila dobré jméno strategické státní firmy. Před soudy mají dodnes dohru podvody a problémy, které vznikly do roku 2005.
Společnost ČEPRO v první řadě musela prokázat, že k exekuci nikdy nebyl důvod. Že za ní stály obchody s fiktivními pohledávkami a snaha organizovaného zločinu připravit stát o peníze. Až teprve Ústavní soud v roce 2007 zrušil původní soudní verdikty, které vznikly v důsledku toho, že vedení společnosti ČEPRO o podaných žalobách ani o hrozící exekuci nevědělo.
Samotná fiktivní pohledávka několikrát změnila majitele. Během roku 2004 doputovala přes Spojené arabské emiráty až k lichtenštejnské firmě GLOBAL LICENSE AND SERVICES ESTABLISHMENT. To přineslo další komplikace.
Několik let se soudy zabývaly tím, zda tato zahraniční společnost vůbec smí pohledávku uplatnit. Společnosti ČEPRO se opět zastal Ústavní soud, který to dvakrát zakázal. Proto se firmy Venturon Investment a GLOBAL LICENSE nakonec spojily do společnosti Lancelin, SE. Případ ČEPRO vs. Lancelin tedy věcně soudy řeší až od roku 2016.
V době, kdy společnosti ČEPRO hrozila exekuce, byla naprosto zásadní hospodářská kondice firmy. Jak ale orgány činné v trestním řízení zjistily v rámci vyšetřování, tehdejší vrcholoví manažeři – Tomáš Kadlec a Alexandr Houška – se nechovali jako řádní hospodáři a nevýhodnými obchody při obměně státních rezerv pohonných hmot způsobili společnosti ČEPRO škodu v řádu stovek milionů korun. Zásadní systémová, procesní a personální rekonstrukce společnosti ČEPRO nadešla až po odchodu Kadlece a Houšky v roce 2005.



Kdy vznikly a jak se vyvíjely pozdější právní spory.


V éře Pechana jako obchodního ředitele společnosti ČEPRO má původ i dlouholetý spor, který vede společnost ČEPRO s pány Dušanem Pintyem a Vladimírem Bartošem. Pan Pintye tvrdí, že v roce 2001 poskytl společnosti ČEPRO irácké dináry v hodnotě 4,5 milionu dolarů. Měly prý sloužit k uhrazení zahraničních závazků společnosti ČEPRO. Peníze údajně předal panu Pechanovi. Společnost ČEPRO ale nikdy žádné takové prostředky nepřijala. V roce 2005 podal Dušan Pintye na společnost ČEPRO žalobu s tím, že mu má vykonstruovanou pohledávku zaplatit. Vyčíslil ji na téměř 162 milionů korun. Jeho žalobu zamítl soud v říjnu roku 2011. Pohledávka podle soudu nemá reálný základ.

JUDr. Bartoš nejprve pana Pintye jen zastupoval před soudem. V průběhu řízení mu ale Pintye postoupil polovinu fiktivní pohledávky. Advokát tak může sám svoji část pohledávky vymáhat, což také dělá. Podal na společnost ČEPRO insolvenční návrh jen pár měsíců před tím, než soud zamítl původní žalobu z roku 2005. Jde o příklad šikanózní insolvence. Jejím jediným cílem není spravedlnost, ale snaha poškodit protivníka. Insolvenční návrh je navíc absurdní. Společnost ČEPRO je v dobré ekonomické kondici a ročně vydělá kolem jedné miliardy korun. Insolvence pro něj znamená jen další bezdůvodné poškozování dobrého jména. 



Co řekl soud
„Za těchto okolností tedy soud nemá za prokázáno, že k předání udávané částky došlo a nemá též za prokázáno, že tato částka měla být skutečně užita podle dohody prvního žalobce /Pintye/ se svědkem Pechanem na úhradu závazku prvního žalobce ze smluv o přistoupení k závazku žalované /Čepro/ vůči společnosti Slovnaft, a.s. (…) Za těchto okolností nedošlo k naplnění obou smluv a D. Pintye pak nevznikla z těchto smluv žádná pohledávka, na níž by mohl posléze participovat i druhý žalobce /Bartoš/.“
Obvodní soud pro Prahu 1, rozsudek ve sporu s Pintyem a Bartošem

KDO JE KDO:
Ing. Tomáš Kadlec a Ing. Alexandr Houška
Vedli společnost ČEPRO v kritických měsících roku 2004, kdy byla zahájena exekuce kvůli fiktivním pohledávkám. Jsou obžalovaní z toho, že společnosti ČEPRO způsobili ztrátu přes 260 milionů korun. Měli se například postarat o to, aby včas proběhla obměna státních hmotných rezerv. Jenže během toho se nechovali jako řádní hospodáři a dojednali i obchody, které byly pro společnost ČEPRO nevýhodné. Spor probíhá od roku 2010. Soudkyně Helena Králová oba manažery třikrát osvobodila, ale vyšší instance vždy vrátily případ k projednání. Od dubna 2017 se případem zabývá jiný soudní senát, který oba manažery shledal vinnými. Rozsudek zatím není pravomocný. 

Dušan Pintye
Dušan Pintye je původně severočeský podnikatel. V minulosti byl pravomocně odsouzen za vraždu, když při potyčce sáhl po nelegálně držené pistoli. V roce 2001 údajně předal Martinu Pechanovi irácké dináry v hodnotě okolo 4,5 milionu dolarů, které podle jeho tvrzení použilo společnost ČEPRO na úhradu svých závazků vůči Slovnaftu. Žádnou takovou platbu ale společnost ČEPRO nikdy nepřijalo. Soudní spor začal v roce 2005.

JUDr. Vladimír Bartoš
JUDr. Bartoš je bývalý advokát, který byl v roce 2011 vyškrtnut ze seznamu advokátů, který vede Česká advokátní komora. Kvůli tomu, že neplatil včas své závazky, čelil od roku 2006 také konkursnímu řízení. V tomto řízení byl po více než 11 letech obstrukcí, na jeho majtek v květnu 2018 prohlášen konkurs. JUDr. Bartoš nejprve Dušana Pintye pouze zastupoval, od roku 2010 vstoupil do řízení jako účastník. Dušan Pintye mu totiž postoupil polovinu své fiktivní pohledávky. Vedle toho podal na společnost ČEPRO šikanózní insolvenční návrh, který však byl soudy opakovaně zamítnut jako nedůvodný.
Na základě rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem byl JUDr. Bartoš odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 18 měsíců a k náhradě škody ve výši 630.000 Kč společnosti Aversen Enteprises Limited, a to za spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku (v době, kdy vykonával konkursního správce). Rozsudek není pravomocný.

GLOBAL LICENSE AND SERVICES ESTABLISHMENT
Firma se sídlem v Lichtenštejnsku, ještě v roce 2004 převzala původní pohledávku vůči společnosti ČEPRO od společnosti Al Batal General Trading. Soudy ale nechtěly uznat, že má nárok pokračovat v běžícím právním sporu na místě původního žalobce - Venturonu. Proto GLOBAL LICENSE v roce 2008 společnost Venturon ovládla a stala se jejím jediným vlastníkem. Ani to však nebylo dostatečné. V roce 2014 proto zanikla společnost GLOBAL LICENSE a o rok později i Venturon. Jejich právním nástupcem se stala společnost Lancelin, SE.
GLOBAL LICENSE v českém obchodním rejstříku záznam nemá. Kdykoliv se v textu objevuje název „GLOBAL LICENSE“, má se na mysli právě GLOBAL LICENSE AND SERVICES ESTABLISHMENT.

Lancelin, SE
Evropská společnost se sídlem na pražském Smíchově. Vznikla jako „ready made“ v roce 2012 a o tři roky později do ní postupně zfúzovaly společnosti Venturon Investment a GLOBAL LICENSE AND SERVICES ESTABLISHMENT. Jako právní nástupce Venturonu se na společnosti ČEPRO domáhá fiktivní pohledávky z roku 2004 ve výši cca 2,6 miliard korun. Lancelin vystupuje v soudním řízení jako účastník od roku 2016. Není bez zajímavosti, že má stejné právní zastoupení jako všechny předchozí firmy včetně GLOBAL LICENSE. A stejný obhájce zastupoval také Martina Pechana v trestním řízení.
Záznam Lancelinu v obchodním rejstříku je zde. Kdykoliv se v textu objevuje název „Lancelin“, má se na mysli právě Lancelin, SE.

JAK JSME NA TOM DNES

Celou složitou kauzu řeší společnost ČEPRO v devíti samostatných právních sporech, kde je zastupuje advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný. Tři z nich už jsou úspěšně uzavřené.
  • Ve sporu s Leopoldem Klimusem se prokázalo, že Venturon Investment koupil v roce 2002 od firmy Bena zcela fiktivní pohonné hmoty. Soud dal za pravdu tvrzení společnosti ČEPRO, že Bena v té době v jejích zásobnících takové množství paliva neměla. Pohledávka za 2,6 miliardy korun tedy nemá reálný základ.
  • Stejně tak soudy potvrdily, že fiktivní byla i pohledávka M Portu. Ten chtěl po společnosti ČEPRO téměř 350 milionů za to, že mu údajně zadržuje palivo původně získané od Beny. Ve skutečnosti ale pohonné hmoty koupila a řádně zaplatila sama společnost ČEPRO.
  • Společnosti ČEPRO dal soud za pravdu i ve sporu s Tukovým průmyslem. Tukový průmysl jako celní deklarant chtěl náhradu škody ve výši cca 3 miliardy korun za to, že mu společnost ČEPRO neposkytla informace o tom, kam putuje palivo ve vlastnictví Beny. Společnost ČEPRO ale žádnou takovou povinnost ve smlouvách neměla.

Zbývajících šest sporů spěje k postupnému konci. Některé trvají už přes deset let.
  • Od roku 2003 trvá spor o pohledávku za cca 2,6 miliard korun. Původně stála proti společnosti ČEPRO firma Venturon Investment s.r.o., pak ale pohledávka několikrát změnila majitele. Od roku 2016 ji vymáhá firma Lancelin, SE.
  • Od roku 2013 probíhá soudní řízení s Radovanem Krejčířem, JUDr. Martinem Pechanem a dalšími. V listopadu roku 2015 soud rozhodl, že se podíleli na podvodu a spolupracovali v rámci organizované zločinecké skupiny. Odsoudil je k trestu odnětí svobody, Krejčíře na patnáct a Pechana na pět let. Obžalovaní se proti rozsudku odvolali. Dne 28. března 2018 Vrchní soud v Praze ve vztahu k Radovanu Krejčířovi odsuzující rozsudek potvrdil. Pravomocně tak uzavřel, že tvrzené pohledávky za společností ČEPRO byly uplatněné podvodně a jsou fiktivní. Ve vztahu k Martinu Pechanovi Vrchní soud v Praze odsuzující rozsudek pravomocně potvrdil dne 6. června 2018. Společnosti ČEPRO pak byla přiznána náhrada škody ve výši 18.412.000 Kč.
  • Od roku 2012 probíhá u Městského soudu v Praze trestní řízení s Ing. Milanem Vomelou z firmy Bena kvůli daňovým únikům. Dne 30. května 2018 byl Ing. Milan Vomela nepravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby. Městský soud v Praze mu uložil podmíněný trest odnětí svobody v délce trvání tří let a povinnost uhradit společnosti ČEPRO škodu v celkové výši 15.000.000 Kč. 
  • Od roku 2010 probíhá soudní řízení s bývalými manažery Ing. Tomášem Kadlecem a Ing. Alexandrem Houškou. Případem se od roku 2017 zabývá jiný soudní senát. To nařídil nadřízený soud poté, co soudkyně oba obžalované třikrát zprostila obžaloby. Dne 21. března 2018 Obvodní soud pro Prahu 1 uznal oba obžalované vinnými z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku a odsoudil je k trestu odnětí svobody v délce čtyř let. Společnosti ČEPRO pak nepravomocně přiznal náhradu škody v celkové výši 261.901.709 Kč.
  • Od roku 2005 probíhá spor s Dušanem Pintye, který tvrdí, že mu společnost ČEPRO dluží asi 162 milionů korun. Prý je poskytl v roce 2001 tehdejšímu obchodnímu řediteli Pechanovi v iráckých dinárech. Společnost ČEPRO ale nikdy takové prostředky nepřijala a soud potvrdil, že tato pohledávka nemá reálný základ. V roce 2010 vstoupil do sporu jako druhý žalobce JUDr. Vladimír Bartoš, do té doby právní zástupce pana Pintye. V roce 2011 soud žalobu zamítl. Oba žalobci se proti tomu odvolali a rozhodnutí tak není pravomocné. Uzavření případu brání rozsáhlé obstrukce ze strany JUDr. Bartoše.
  • Od roku 2011 projednávají soudy insolvenční návrh, který na společnost ČEPRO podal JUDr. Vladimír Bartoš. Uplatňuje v něm stejnou pohledávku jako v předchozím případě. Celé řízení dlouhodobě provází zásadní obstrukce ze strany JUDr. Bartoše. Soudy však insolvenční návrh opakovaně zamítly. Naposledy pak v únoru 2018 s odůvodněním, že insolvenční navrhovatel svojí aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu nedoložil, neboť neprokázal, že je nositelem existující splatné pohledávky za společností ČEPRO. V reakci na opětovné zamítnutí insolvenčního návrhu pak došlo k výmazu poznámky o zahájení insolvenčního řízení z obchodního rejstříku společnosti ČEPRO. Přestože rozhodnutí insolvenčního soudu není dosud pravomocné, neboť JUDr. Bartoš se proti němu odvolal, pominuly jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku dne 13. března 2018 veškeré účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a věc je považována za vyřízenou.

Co řekl soud

„Závěrem insolvenční soud uvádí, že s ohledem na veřejně dostupné informace ohledně finanční situace dlužníka, z nichž jednoznačně vyplývá, že z hospodářského hlediska jde o stabilní a prosperující obchodní společnost, je nutné označit insolvenční návrh podaný insolvenčním navrhovatelem za zjevně bezdůvodný (šikanózní) a podaný s nepoctivým úmyslem poškodit dobré jméno dlužníka.“

Městský soud v Praze, rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu (celé znění rozhodnutí k dispozici zde: https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=32946077)


Zajímavost: Další trest pro Ing. Kadlece
Dne 8. března 2018 byl Ing. Kadlec odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 5,5 roku a peněžitému trestu ve výši 5 milionů korun. Městský soud v Praze jej shledal vinným z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Ing. Kadlec se dle rozhodnutí soudu provinil tím, že zatajil svůj příjem ve výši přibližně 33 mil. Kč na svém bankovním účtu ve Švýcarsku, čímž zkrátil stát na dani z příjmu ve výši přibližně 11 mil. Kč.


Zajímavost: JUDr. Bartoš odsouzen za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku
Dne 26. října 2017 byl JUDr. Bartoš odsouzen k podmíněnému k trestu odnětí svobody v délce trvání 18 měsíců. Okresní soud v Ústí nad Labem JUDr. jej shledal vinným za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku. Podle trestního soudu se JUDr. Bartoš protiprávního jednání dopustil tím, že jako konkursní správce nevyplatil finanční prostředky ve výši 1.195.000 Kč získané zpeněžením konkursní podstaty oprávněnému subjektu; namísto toho je uložil do trezoru ve své tehdejší advokátní kanceláři. Finanční prostředky však z trezoru zmizely. Rozsudek není pravomocný.

PROČ TO SOUDŮM TRVÁ TAK DLOUHO?

Za průtahy často mohou obstrukce, procesní kličky a další úmyslné komplikace některého z účastníků. Obvykle je používá ta strana, která toho ve sporu může méně ztratit. Jen v krajním případě může být problém na straně konkrétního soudce.

Za průtahy často mohou obstrukce, procesní kličky a další úmyslné komplikace některého z účastníků. Obvykle je používá ta strana, jejíž jiné argumenty nemají reálný základ a lidově řečeno tedy tahá za kratší konec. Tady jsou některé příklady komplikací:

Pohledávka změnila majitele. Soud v takovém případě musí rozhodnout, zda nový majitel pohledávky smí vstoupit do sporu na místě původního žalobce. V případě společnosti ČEPRO se nejdřív obrátila na soud firma Venturon Investment, pak ale pohledávku převzalo několik jiných společností. Putovala přes Spojené arabské emiráty až k lichtenštejnské společnosti GLOBAL LICENSE AND SERVICES ESTABLISHMENT. Od roku 2004 se soudy zabývaly tím, jestli se GLOBAL LICENSE smí fiktivní pohledávky domáhat stejně jako předtím Venturon. Nakonec to definitivně zamítly. Jenže Venturon a GLOBAL LICENSE během let 2014 a 2015 zfúzovaly do nové společnosti Lancelin. Tu pak soudy musely z úřední povinnosti ustanovit na místo žalobce, aby mohlo řízení pokračovat. Soud tím de facto uznal, že je to nástupnická firma po zaniklých společnostech a pohledávku vymáhat smí. Až od roku 2016 je tedy jasno v tom, s kým se vlastně má společnost ČEPRO soudit.

Prostě je pošlu do insolvence. Když jsou ve hře peníze, může se věc řešit v civilním řízení. Ten samý člověk, který se domáhá peněz v civilním řízení, ale může zároveň navrhnout insolvenci. Z jednoho právního sporu se tím stanou dva. Insolvenční řízení paradoxně může běžet i přesto, že se týká podniku, který je ve výborné hospodářské kondici. V tom je podstata tzv. šikanózních insolvenčních návrhů. Jejich cílem není to, aby krachující podnik před zánikem zaplatil maximum oprávněných pohledávek. Cílem je způsobit druhé straně potíže. Přesně to se stalo v případě soudu s pány Pintyem a Bartošem. Civilní spor běží pro společnost ČEPRO úspěšně už od roku 2005, ve stejné věci ale pan Bartoš podal návrh na insolvenci v roce 2011. Ten sice soudy zamítly už v první instanci, v důsledku změny judikatury a procesních pochybení soudů se jim ale nakonec vrátil na stůl. V únoru 2018 však soud prvního stupně insolvenční návrh pana Bartoše opětovně zamítl s odůvodněním, že pan Bartoš neosvědčil, že by měl za společností ČEPRO splatnou pohledávku a společnost ČEPRO objektivně není v úpadku, neboť je ve vynikající hospodářské kondici.

Kličky procesního práva. Když někdo chce oddálit finální rozhodnutí co nejdál, může využít celou řadu obstrukčních triků. Princip je jednoduchý. Jedna ze stran požádá o to, aby se na ni vztahoval nějaký konkrétní postup – například nějaká úleva od soudních poplatků. Soud tak zaměstná otázkou, zda na tento konkrétní postup má, nebo nemá právo. A dokud soud nerozhodne o procesní otázce, nemůže rozhodnout o samé podstatě věci. V případě civilního sporu se společností ČEPRO požádal JUDr. Bartoš o to, aby nemusel platit poplatky za odvolací řízení kvůli svým majetkovým poměrům. A na rozhodnutí soudů si stěžoval tak dlouho, dokud se nedostal až k Ústavnímu soudu. Ten sice stížnost zamítl, po celou dobu ale stojí projednávání hlavní podstaty případu. A podobných žádostí či návrhů má soud od pana Bartoše na stole více.

Soudce jedná svévolně. Jen v krajním případě může být problém na straně konkrétního soudce. Stává se to ojediněle, ale může k tomu dojít ve všech právních systémech na světě. Konkrétní soudce postupuje při řešení případu svévolně a neřídí se tím, co rozhodly nadřízené soudy. Ve sporu společnosti ČEPRO s bývalými manažery Kadlecem a Houškou se takové jednání objevilo. Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Helena Králová třikrát oba pány zprostila obžaloby. Jejich jednání totiž podle ní nebylo trestné. Poprvé věc dospěla až před Nejvyšší soud, který v roce 2013 vrátil celý případ zpátky na začátek a nařídil nové projednání. Společnost ČEPRO znovu usilovala o to, aby mu bývalí manažeři zaplatili způsobenou škodu. Senát pod vedením JUDr. Králové však oba manažery opět osvobodil. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se případ vrátil na stůl ještě jednou, ale celý scénář se zopakoval. Odvolací soud nakonec JUDr. Králové případ odebral. Vytkl jí, že není ochotná se případem řádně zabývat a porušuje zákon. Kauza ČEPRO nebyla jediným soudním sporem, se kterým měla JUDr. Králová problém. Mediálně je známá i z kauzy zneužití Vojenského zpravodajství nebo odposlechů v případu tzv. poslaneckých trafik. Za svůj postup v uvedených trestních řízeních čelila JUDr. Králová dvěma kárným žalobám, kvůli nimž byla v prosinci 2017 dočasně zproštěna funkce. Nejvyšší správní soud dal podaným kárným žalobám částečně za pravdu, ovšem JUDr. Královou funkce nezprostil. Na místo toho jí snížil plat o 15 % na dobu jednoho roku. 

Časová osa případů

Přehledný vývoj jednotlivých kauz v letech.
Časovou osu naleznete v tomto dokumentu.