• Ve sporu s Leopoldem Klimusem se prokázalo, že Venturon Investment koupil v roce 2002 od firmy Bena zcela fiktivní pohonné hmoty. Soud dal za pravdu tvrzení společnosti ČEPRO, že Bena v té době v jejích zásobnících takové množství paliva neměla. Pohledávka za 2,6 miliardy korun tedy nemá reálný základ.

• Stejně tak soudy potvrdily, že fiktivní byla i pohledávka M Portu. Ten chtěl po společnosti ČEPRO téměř 350 milionů za to, že mu údajně zadržuje palivo původně získané od Beny. Ve skutečnosti ale pohonné hmoty koupila a řádně zaplatila sama společnost ČEPRO.

• Společnosti ČEPRO dal soud za pravdu i ve sporu s Tukovým průmyslem. Tukový průmysl jako celní deklarant chtěl náhradu škody ve výši cca 3 miliardy korun za to, že mu společnost ČEPRO neposkytla informace o tom, kam putuje palivo ve vlastnictví Beny. Společnost ČEPRO ale žádnou takovou povinnost ve smlouvách neměla.

• Od roku 2012 probíhalo u Městského soudu v Praze trestní řízení s Milanem Vomelou z firmy Bena kvůli daňovým únikům. V květnu 2018 byl Ing. Milan Vomela uznán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby. V březnu 2018 Vrchní soud v Praze potvrdil odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a uložil Ing. Milanu Vomelovi podmíněný trest odnětí svobody na 3 roky a dále ochranné opatření zabrání ½ majetku. Dovolání Ing. Milana Vomely Nejvyšší soud v roce 2020 odmítl jako zjevně neopodstatněné.

• Od roku 2013 probíhá soudní řízení s Radovanem Krejčířem, JUDr. Martinem Pechanem a dalšími. V listopadu roku 2015 soud rozhodl, že se podíleli na podvodu a spolupracovali v rámci organizované zločinecké skupiny. Odsoudil je k trestu odnětí svobody, Krejčíře na patnáct a Pechana na pět let. Obžalovaní se proti rozsudku odvolali. Dne 28. března 2018 Vrchní soud v Praze ve vztahu k Radovanu Krejčířovi odsuzující rozsudek potvrdil. Pravomocně tak uzavřel, že tvrzené pohledávky za společností ČEPRO byly uplatněné podvodně a jsou fiktivní. Ve vztahu k Martinu Pechanovi Vrchní soud v Praze odsuzující rozsudek pravomocně potvrdil dne 6. června 2018. Společnosti ČEPRO pak byla přiznána náhrada škody ve výši 18.412.000 Kč s příslušenstvím. Dovolání odsouzených Nejvyšší soud odmítl v roce 2020 jako zjevně neopodstatněné. Za účelem vymáhání náhrady škody podala společnost ČEPRO dne 9. srpna 2018 exekuční návrh.

• Od roku 2010 probíhá soudní řízení s bývalými manažery Ing. Tomášem Kadlecem a Ing. Alexandrem Houškou. Případem se od roku 2017 zabývá jiný soudní senát. Změnu nařídil nadřízený soud poté, co soudkyně Helena Králová oba obžalované třikrát zprostila obžaloby. Dne 21. března 2018 Obvodní soud pro Prahu 1 uznal oba obžalované vinnými z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku a odsoudil je k trestu odnětí svobody v délce čtyř let. Společnosti ČEPRO pak nepravomocně přiznal náhradu škody v celkové výši 261.901.709 Kč. Městský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí potvrdil a zároveň vyhověl odvolání společnosti ČEPRO, které k náhradě škody přiznal úroky z prodlení. Dovolání obou odsouzených Nejvyšší soud v roce 2021 odmítl jako zjevně neopodstatněná. Za účelem vymáhání náhrady škody podala společnost ČEPRO dne 2. srpna 2019 exekuční návrh.

• Od roku 2011 projednávají soudy insolvenční návrh, který na společnost ČEPRO podal Vladimír Bartoš. Uplatňuje v něm stejnou pohledávku jako v předchozím případě. Celé řízení dlouhodobě provází zásadní obstrukce ze strany JUDr. Bartoše. Soudy však insolvenční návrh opakovaně zamítly. Naposledy pak v únoru 2018 s odůvodněním, že insolvenční navrhovatel svojí aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu nedoložil, neboť neprokázal, že je nositelem existující splatné pohledávky za společností ČEPRO. V reakci na opětovné zamítnutí insolvenčního návrhu pak došlo k výmazu poznámky o zahájení insolvenčního řízení z obchodního rejstříku společnosti ČEPRO. JUDr. Bartoš se proti rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu odvolal. Jeho odvolání však Vrchní soud v Praze označil za nedůvodné a únorové rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu v srpnu 2018 s konečnou platností jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že rozhodnutí insolvenčního soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, a to pokud jde o závěr, že pohledávku JUDr. Bartoše nelze mít v insolvenčním řízení za doloženou (osvědčenou), jestliže obecný soud ve sporném řízení zamítl žalobu, kterou se JUDr. Bartoš domáhal po společnosti ČEPRO zaplacení této pohledávky.

• Od roku 2003 trvá spor o pohledávku za cca 2,6 miliard korun. Původně stála proti společnosti ČEPRO firma Venturon Investment s.r.o., pak ale pohledávka několikrát změnila majitele. Od roku 2016 ji vymáhá firma Lancelin, SE. Dne 3. dubna 2019 Městský soud v Praze nepravomocným rozsudkem zamítl žalobu v celém rozsahu. Odkázal přitom na rozsudek vydaný v trestním řízení Radovanem Krejčířem a JUDr. Martinem Pechanem (viz níže) a konstatoval, že pohledávka ve výši přibližně 2,6 mld. Kč má základ v trestné činnosti a jako taková je fiktivní. Rozsudek soudu prvního stupně potvrdil dne 29. září 2021 také Vrchní soud v Praze; žaloba společnosti Lancelin, SE tak byla pravomocně zamítnuta.

• Od roku 2005 probíhá spor s Dušanem Pintye, který tvrdí, že mu společnost ČEPRO dluží asi 162 milionů korun. Prý je poskytl v roce 2001 tehdejšímu obchodnímu řediteli Pechanovi v iráckých dinárech. Společnost ČEPRO ale nikdy takové prostředky nepřijala a soud potvrdil, že tato pohledávka nemá reálný základ. V roce 2010 vstoupil do sporu jako druhý žalobce JUDr. Vladimír Bartoš, do té doby právní zástupce pana Pintye. V roce 2011 soud žalobu zamítl. Oba žalobci se proti tomu odvolali a rozhodnutí tak není pravomocné. Uzavření případu brání rozsáhlé obstrukce ze strany JUDr. Bartoše.

„Závěrem insolvenční soud uvádí, že s ohledem na veřejně dostupné informace ohledně finanční situace dlužníka, z nichž jednoznačně vyplývá, že z hospodářského hlediska jde o stabilní a prosperující obchodní společnost, je nutné označit insolvenční návrh podaný insolvenčním navrhovatelem za zjevně bezdůvodný (šikanózní) a podaný s nepoctivým úmyslem poškodit dobré jméno dlužníka.“

Městský soud v Praze, rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu (celé znění rozhodnutí k dispozici zde: https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=32946077)

Za průtahy často mohou obstrukce, procesní kličky a další úmyslné komplikace některého z účastníků. Obvykle je používá ta strana, jejíž jiné argumenty nemají reálný základ a lidově řečeno tedy tahá za kratší konec. Tady jsou některé příklady komplikací:

Pohledávka změnila majitele. Soud v takovém případě musí rozhodnout, zda nový majitel pohledávky smí vstoupit do sporu na místě původního žalobce. V případě společnosti ČEPRO se nejdřív obrátila na soud firma Venturon Investment, pak ale pohledávku převzalo několik jiných společností. Putovala přes Spojené arabské emiráty až k lichtenštejnské společnosti GLOBAL LICENSE AND SERVICES ESTABLISHMENT. Od roku 2004 se soudy zabývaly tím, jestli se GLOBAL LICENSE smí fiktivní pohledávky domáhat stejně jako předtím Venturon. Nakonec tuto možnost soudy definitivně zamítly. Jenže Venturon a GLOBAL LICENSE během let 2014 a 2015 zfúzovaly do nové společnosti Lancelin. Tu pak soudy musely z úřední povinnosti ustanovit na místo žalobce, aby mohlo řízení pokračovat. Soud tím de facto uznal, že je to nástupnická firma po zaniklých společnostech a pohledávku vymáhat smí. Až od roku 2016 je tedy jasno v tom, s kým se vlastně má společnost ČEPRO soudit.

Prostě je pošlu do insolvence. Když jsou ve hře peníze, může se věc řešit v civilním řízení. Ten samý člověk, který se domáhá peněz v civilním řízení, ale může zároveň navrhnout insolvenci. Z jednoho právního sporu se tím stanou dva. Insolvenční řízení paradoxně může běžet i přesto, že se týká podniku, který je ve výborné hospodářské kondici. V tom je podstata tzv. šikanózních insolvenčních návrhů. Jejich cílem není to, aby krachující podnik před zánikem zaplatil maximum oprávněných pohledávek. Cílem je způsobit druhé straně potíže. Přesně to se stalo v případě soudu s pány Pintyem a Bartošem. Civilní spor běží pro společnost ČEPRO úspěšně už od roku 2005, ve stejné věci ale pan Bartoš podal návrh na insolvenci v roce 2011. Ten sice soudy zamítly už v první instanci, v důsledku změny judikatury a procesních pochybení soudů se jim ale nakonec vrátil na stůl. V únoru 2018 však soud prvního stupně insolvenční návrh pana Bartoše opětovně zamítl s odůvodněním, že pan Bartoš neosvědčil, že by měl za společností ČEPRO splatnou pohledávku a společnost ČEPRO objektivně není v úpadku, neboť je ve vynikající hospodářské kondici. Rozhodnutí soudu prvního stupně následně fakticky potvrdil i Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud.

Kličky procesního práva. Když někdo chce oddálit finální rozhodnutí co nejdál, může využít celou řadu obstrukčních triků. Princip je jednoduchý. Jedna ze stran požádá o to, aby se na ni vztahoval nějaký konkrétní postup – například nějaká úleva od soudních poplatků. Soud tak zaměstná otázkou, zda na tento konkrétní postup má, nebo nemá právo. A dokud soud nerozhodne o procesní otázce, nemůže rozhodnout o samé podstatě věci. V případě civilního sporu se společností ČEPRO požádal JUDr. Bartoš o to, aby nemusel platit poplatky za odvolací řízení kvůli svým majetkovým poměrům. A na rozhodnutí soudů si stěžoval tak dlouho, dokud se nedostal až k Ústavnímu soudu. Ten sice stížnost zamítl, po celou dobu ale stojí projednávání hlavní podstaty případu. A podobných žádostí či návrhů má soud od pana Bartoše na stole více.

Soudce jedná svévolně. Jen v krajním případě může být problém na straně konkrétního soudce. Stává se to ojediněle, ale může k tomu dojít ve všech právních systémech na světě. Konkrétní soudce postupuje při řešení případu svévolně a neřídí se tím, co rozhodly nadřízené soudy. Ve sporu společnosti ČEPRO s bývalými manažery Kadlecem a Houškou se takové jednání objevilo. Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Helena Králová třikrát oba pány zprostila obžaloby. Jejich jednání totiž podle ní nebylo trestné. Poprvé věc dospěla až před Nejvyšší soud, který v roce 2013 vrátil celý případ zpátky na začátek a nařídil nové projednání. Společnost ČEPRO znovu usilovala o to, aby mu bývalí manažeři zaplatili způsobenou škodu. Senát pod vedením JUDr. Králové však oba manažery opět osvobodil. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se případ vrátil na stůl ještě jednou, ale celý scénář se zopakoval. Odvolací soud nakonec JUDr. Králové případ odebral. Vytkl jí, že není ochotná se případem řádně zabývat a porušuje zákon. Kauza ČEPRO nebyla jediným soudním sporem, se kterým měla JUDr. Králová problém. Mediálně je známá i z kauzy zneužití Vojenského zpravodajství nebo odposlechů v případu tzv. poslaneckých trafik. Za svůj postup v uvedených trestních řízeních čelila JUDr. Králová dvěma kárným žalobám, kvůli nimž byla v prosinci 2017 dočasně zproštěna funkce. Nejvyšší správní soud dal podaným kárným žalobám částečně za pravdu, ovšem JUDr. Královou funkce nezprostil. Na místo toho jí snížil plat o 15 % na dobu jednoho roku.